Konečně jsem vytvořil něco výjimečného! Jsem jediný a nejlepší!

Vytvořil jsem něco, co vytvořilo pravděpodobně jen několik málo lidí ve světě, a byl jsem požádán, abych svůj unikátní výtvor věnoval do Muzea rekordů a kuriozit.

A jak to vlastně všechno začalo?

V zaměstnání jsem potřeboval gumičky na svazkování reklamních materiálů. Dostal jsem je v  podatelně s tím, že mohu zase kdykoliv přijít, protože gumiček mají dost.
Přišel jsem podruhé, dostal jsem velkou obálku plnou gumiček a ve volných chvílích jsem začal dělat z gumiček míček.
Přišel jsem potřetí, dostal jsem gumiček plnou bedýnku. Ale to už jsem si odnesl gumičky domů a při sledování televizních zpráv jsem pokračoval v práci a z  míčku se pomalu, ale jistě, stával míč.

Když dosáhl hmotnosti čtyř kilogramů, napadlo mě oslovit nadšence z agentury Dobrý den. Ti projevili o mé dílko zájem a pozvali mě na 26. ročník festivalu  Pelhřimov - město rekordů. Slíbil jsem jim, že s sebou přivezu míč, který bude mít nejméně pět kilogramů. Ale zdroj gumiček již vyschl. Navštívil jsem tedy několik papírnictví. Bohužel všude prodávali gumičky jen v malých sáčcích a větší množství mi nebyli nikde ochotní objednat. Tak jsem sedl k počítači, k tomu osvědčenému zařízení, které přede mnou nemá žádné tajnosti a dokáže najít vždy téměř vše, co potřebuji. Našel jsem několik distributorů, kteří nabízeli balení po kilogramech a i v různých průměrech. Vůbec jsem netušil, kolik kilogramů a jaké průměry mám zvolit, ale u jednoho dodavatele jsem tři kilogramy objednal. Po zpracování vážil tedy míč již sedm kilogramů a já jsem slíbil, že do Pelhřimova přivezu velký balon, který bude mít alespoň deset kilogramů. A tak jsem pokračoval dál a dál, nakupoval a nakupoval, až jsem se dostal na kilogramů sedmnáct a nakonec dokonce až na třicet. A v ten den jsem si řekl: „dost!“ Již jsem nechtěl investovat další peníze a z každodenního přenášení balonu mě bolela záda.

Půjčil jsem si nízkou přepravku, balon jsem uložil doprostřed zavazadlového prostoru našeho automobilu co nejblíže k sedadlům a spolu s manželkou, které jsem přidělil funkci asistentky, fotografky a kameramanky, jsme vyrazili do Přerova na 26. ročník festivalu Pelhřimov – město rekordů. S sebou jsem vzal i dva malé míčky pro případné zájemce, kteří by si chtěli tuto zábavičku vyzkoušet.

Dostal jsem k dispozici stůl a lavici pod stanem. „Tak a teď můžeš celý den ukazovat, co jsi dokázal.“ Řekl jsem si. Chodili ke mně malí i velcí, ženy i muži. Muži míč potěžkávali, ženy a děti spoluvytvářeli další a mnoho z nich se s míčem, ba i se mnou nechávalo vyfotografovat. Dokonce i sběratel autogramů, student Jiří Burda, si přišel pro můj podpis do Knihy rekordů. Dvakrát jsem byl pozván i na pódium, abych míč ukázal a řekl o něm pár slov.
 

Při závěrečném vážení a měření balon vážil třicet jedna kilogramů a v průměru měl čtyřicet centimetrů. Práce na něm mi trvala zhruba sto hodin po dobu tří měsíců a obsahoval více než padesát tisíc tenkých svazkovacích gumiček. Věnoval jsem jej do Muzea rekordů a kuriozit.

Více můžete vidět na
https://www.youtube.com/watch?v=OGewhPwAwd0&feature=youtu.be