Ne, nemusíte se bát, rozhodně nemám v úmyslu zabývat se přechylováním, a naopak mám pochopení pro řadu slov přejatých z jiných jazyků, ale…
Nejsem zpátečnický a v naprosté většině přijímám věci nové, byť i neobvyklé, jen mi to občas déle trvá. Týká se to především módních směrů. Často se mi stává, že když se objeví první jedinci s něčím novým, mně do té doby neznámým, nelíbí se mi to. Časem to vidím jasněji, zvykám si, přizpůsobuji se a leckdy se i stane, že to nové přijmu za své. Samozřejmě jsou i výjimky. Však stále platí, že výjimka potvrzuje pravidlo. Ovšem pravdou je, že to je jen můj problém a zcela logicky to nikoho nezajímá.
Teď tedy konečně k tomu našemu krásnému českému jazyku.
Jen na úvod vysvětlím, že přejatá, tedy zdomácnělá slova, jsou taková slova, která jsou přejata z jiného jazyka, ale přizpůsobená českému jazyku tak, že je již nepociťujeme jako slova cizí.
Nemusíte mít obavy, takových slov je mnoho, ale já jich vyberu jen pár, a to bez přemýšlení, tedy ta, která mě zrovna napadnou.
Samozřejmě je potřeba rozlišovat, která konkrétní přejatá slova v jakých konkrétních příkladech použít. Některá jsou již tak zdomácnělá, že naopak, kdybych například místo slova observatoř použil slovo pozorovatelna, měli by mě ostatní zřejmě tak trochu za blázna.
Některá přejatá slova používáme především proto, že jejich české protějšky jsou příliš dlouhé. Například destinace = místo určení cesty, urbanismus = plánování rozvoje města, apod. A na některá jsme si zkrátka zvykli. Kreativita, loajalita, import, export, design, preskripce, distribuce, registrace, akvizice a dlouhá řada dalších. Troufám si napsat, že bych takto mohl pokračovat ještě několik hodin. A mrzí mě, že nemohu.
Také ale musím dodat, že některá přejatá či cizí slova se mi líbí a jsou velmi vhodně zvolena, například název časopisu Reflex a internetového deníku Insider (jeho vydávání bohužel skončilo v loňském roce), která jsou trefná a vyjadřují skutečný obsah.
Pak jsou slova dle mého názoru módní, a to bývají právě ta, ze kterých se mi často ježí chlupy po celém těle. Někdo známý, často výše postavený politik, řekne nějaké „nové“ slovo a ostatní je po něm opakují. Například před pár lety kdosi přišel se slovem konsenzus. Kolikrát jsem je již slyšel? A zřejmě ještě používanějším slovem je slovo transparentní. Po posledních volbách zase valná část politiků začala používat slovo sebereflexe. A co slovo dehonestace? A sekulární? Ach jo. I zde bych samozřejmě mohl pokračovat a vypsat násobek předešlých slov. A přitom všechna tato slova lze vyjádřit velmi jednoduše a jednoznačně v našem českém jazyce.
Jsou lidé, kteří používají mnoho cizích slov, protože musí. Je to dané jejich odborným zaměřením a nenahraditelností daných slov.
Ale pak jsou lidé, kteří velmi rádi a velmi často cizí slova používají, protože chtějí být v očích posluchačů viděni jako ti chytřejší, vzdělanější.
Pojďme se společně zařadit do třetí skupiny a snažme se naopak co nejvíce používat slova ryze česká. Možná najednou mnozí z Vás zjistí, že některá slova používají tak automaticky, že ani sami neznají jejich správný význam.
