Jaký osud čeká nemuslimské země se stále nekončícím přílivem imigrantů?
„Dobrý den, paní redaktorko.“
„Dobrý den, pane Paroubku, posaďte se a udělejte si pohodlí, prosím.“
„Děkuji, paní redaktorko“.
„Tak jen tak na úvod prozradím, že pan Paroubek píše blogy http://janparoubek.blog.idnes.cz/ pro
iDNES.cz. Je to tak správně, viďte pane Paroubku.“
„Ano, paní redaktorko, jen bych rád doplnil, že jde o blogy, no, řekněme amatérské“.
„Dobrá, ale skromnost stranou a začneme s jedním z nejdůležitějších témat posledních let. Jaký je váš názor na přijímání uprchlíků?“
„Mohu k vám přistoupit trochu blíž, paní redaktorko?“ „No jistě, samozřejmě.“ Tak a teď se na mě podívejte. Já sice vím, že vypadám jako blbec, ale až tak? Jinou otázku, prosím.“
„Dobrá, tak začneme jinak. Proč nesouhlasíte s přijímáním uprchlíků?“
„Mohu přidat trochu omáčky, prosím?“ Samozřejmě, budu jen ráda, patřím mezi novináře, kteří bez omáčky rozhovory nevaří.“
„Výborně, děkuji. Tedy něco málo na úvod.
Snad se nebudu příliš vytahovat, ale mám poměrně dobrý zrak i sluch, tedy vidím a slyším, co se děje kolem nás. Také umím číst. Samozřejmě vnímám, že vše co nám podstrkávají různá média, není vždy pravdou pravdoucí. Někdy se potřebují třeba jen více zviditelnit, nikdy zveřejňují události na objednávku a tak dále. Ovšem mnoho událostí je nezfalšovatelných a rozhodně je nelze připravit podle žádného scénáře předem. Tedy my všichni, dívejme se a čtěme (ovšem, někdy musíme číst i mezi řádky).“
„Zatím dobré, pane Paroubku.“
„Děkuji, paní redaktorko.“
„Právě mě napadlo, co je důležité o mně uvést – v době, kdy byla česká média plná žádostí o pomoc imigrantům, kdy byl naprostý nedostatek dobrovolníků (prý), jsem obtelefonovával pobočky i centrálu Červeného kříže s nabídkou pomoci. Má nabídka byla poměrně dost konkrétní – vezmu si ze zaměstnání dovolenou a bez nároku na jakoukoli finanční odměnu odjedu tam, kam mě zástupci Červeného kříže vyšlou, abych mohl hladovějícím a žíznícím imigrantům a především jejich dětem pomáhat. Ovšem, setkal jsem se pro mě s naprosto nepochopitelným nezájmem. „
„No tedy.“
To je jen jako ukázka toho, jak se spolu se změnami ve společnosti mění a vyvíjí názory.
Víte, paní redaktorko, pro mě je zajímavá přítomnost, pro mé děti a další pokolení budoucnost. Na začátku jsem se bál o budoucnost nastupujících generací, nyní se bojím již i o budoucnost svou, tedy nás všech. „
„Tak a jsme u toho, pane Paroubku. Proč tolik obav?“
„Když vidím ty zubožené děti, potácím se na hranici soucitu a zloby. Když vidím zdravé a silné muže, jak bijí a znásilňují ty, se kterými by chtěli „žít“, otevírá se mi nůž v kapse. Naprostou neúctu velké části z nich ke všem lidem, a to i přesto že u nich hledají pomoc nelze, ani komentovat. Kde to jsme?
Kam nás dostali a kam nás dostat chtějí? Vždyť už snad i každý historik vám řekne, že naše kultury jsou neslučitelné. Životní úroveň, kulturní prostředí a úroveň vzdělání jsou od našich natolik rozdílné, že není možné, aby naše kultury mohli být vedle sebe, natož aby se prolínali.
Poprvé v životě připouštím, že jsem sobec. Myslím především na sebe, ale dále i na všechny své blízké, ale i na vzdálené, ať už je to třeba na Slovenskou, v Belgii či jiných zemích. Imigranty chci dostat nejen z našich zemí, ale především ze své hlavy… „
„No to je trochu silné tvrzení.“
„To si nemyslím, možná jen silné z hlediska mých předchozích blogů. Píši dost umírněně. Ovšem teď nejde o nic méně, než o životy nás všech a já si velmi přeji, aby konečně i další lidé prozřeli a začali posuzovat současný stav a příliv imigrantů také trochu sobečtěji, tedy především s vidinou životů svých a svých dětí.“
„Tak to bylo na závěr. Děkuji za rozhovor, pane Paroubku, a někdy brzy opět na shledanou.“
„A já děkuji za pozvání a Vaši trpělivost, paní redaktorko. Na shledanou.“
Jan Paroubek
Nejlepší přítel člověka?
Část 1. Pejsek jako vánoční dárek? No proč ne? Ale... „Milý Ježíšku, já si strašně moc a moc přeju dostat k Vánocům pejska".
Jan Paroubek
LGBT aneb kam jsme se to dostali
Za koho se považujete vy? Nebo bych se měl spíše zeptat, kam patříte vy? Nepřipadá vám to tak trochu mimo reálný život?
Jan Paroubek
Pohlavní nemoci a pohlavní úrazy. Co o nich víte?
Však já vím, o pohlavních nemocech víte mnoho, avšak vsadím se, že o pohlavních úrazech nevíte vůbec nic. Ba se dokonce mylně domníváte, že nic takového není, ale...
Jan Paroubek
Jak na tom budeme se ZDRAVÍM za deset let?
Upozorňuji, že tento blog se netýká koronaviru, i když... Zkuste si jej přečíst až do konce, prosím. Jsem zvědavý hlavně na negativní komentáře.
Jan Paroubek
Zdravá strava pro ty, kteří si rádi hrají
Jak jíst zdravě a navíc současně hravě aneb hrátky se zdravým jídlem, a to nejen se syrovou zeleninou.
Jan Paroubek
Poslanec Lubomír Volný
Poslanec Volný mi byl vždycky úplně volný. Nyní tomu tak už není.Již delší dobu je mi zcela u zadnice.
Jan Paroubek
Lehká báseň v těžké době, aneb své rodiče máme stále velmi rádi. Nezapomínáte na ně?
Stále mě pronásleduje pocit, že toho v současné době děláme pro své rodiče tak nějak málo. Nákupy? No to je přeci jasná věc. Pomoc s pejskem? Také jasná věc. Poskytnutí roušek? To bych ani neměl psát. Ale co dál? Jak je rozesmát?
Jan Paroubek
Pražákům není tu hej, ty nikde nenakoupěj, s rouškou na ústech sám na doktora Jana se ptám
Omlouvám se pánům Michaelu Kocábovi, Vilému Čokovi a dalším členům rockové kapely Pražský výběr. Pánové, bohužel se mi nepodařilo najít na Vás kontakt, abych Vás mohl požádat o svolení zveřejnění mé upravené verze.
Jan Paroubek
Lidové noviny do každé rodiny. Platí to ještě?
Vy, čtenáři tohoto výjimečného deníku odpověď znáte, ale co ti ostatní? Prozradíte jim pravdu? Lidové noviny jsou prezentovány jako „Noviny osobností. Noviny, jak mají být“ Je to tak právem?
Jan Paroubek
Nejstrašnější sen
Dnes jsem měl ten nejstrašnější sen, probudil jsem se svoboden. (Já vím, jsou i tací, kteří se něčeho takového nemohou dočkat, ale...)
Jan Paroubek
Nenadávejte na naše nemocnice
Stěžujete si, nebo dokonce nadáváte na naše nemocnice? Nedělejte to. Svou nespokojenost vztahujte vždy ke konkrétním lidem a ne k nemocnicím, kde ti lidé pracují.
Jan Paroubek
Občanská demokratická strana připravila novelu zákona o provozu na pozemních komunikacích
Aneb, jak mě, bývalého voliče Občanské demokratické strany, zase její předseda, pan Petr Fiala dostal
Jan Paroubek
Nejsem gay, jsem jenom natydlej
Aneb, jak se trochu zkomplikovala má cesta k lékaři a jak každý na stejnou situaci reaguje jinak - naštěstí
Jan Paroubek
Před více, než třemi lety jsem vám nabídl svou manželku – a stále nic
No dobrá, tak já si ji tedy nechám. Nyní hledám někoho, kdo by se ujal mě. Někoho, u koho bych mohl strávit minimálně osm hodin denně...
Jan Paroubek
Jak máme vychovávat děti, když nevíme, co mají mezi nohama. "Viďte, paní učitelko."
Někdo má pindíka, jiný ferdu či ferdíčka, další má zase frantíka, jeden chlapeček měl dokonce údíka. Jenom náš syn měl penis. A to byl neskutečný průšvih a trapný boj s paní učitelkou v mateřské školce.
Jan Paroubek
Tak tentokrát se to nezvrtlo ve Švýcarsku, ale ve Vyžlovce
Aneb všude platí: „všechno je jen o lidech“Proč lidé dělají to, co je nebaví? Proč, když je práce štve, dělají vše proto, aby naštvali i ostatní?Velmi volně navazuje na https://janparoubek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=676578
Jan Paroubek
Letní dovolená ve Švýcarsku? No proč ne. Část druhá aneb, jak se to nehezky zvrtlo.
Vše může být krásné a příjemné, ale jakmile narazíte na špatné lidi... Navazuje na http://janparoubek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=675850
Jan Paroubek
Letní dovolená ve Švýcarsku? No proč ne.
Od nás to byl tak trochu experiment, ale... Jestlipak si troufnete odhadnout, zda byla naše volba správná?
Jan Paroubek
Je vhodné přivítat první seznamovací návštěvu v pyžamu?
O tom, že žena má vždycky pravdu, aneb všechno je jednou poprvé. I má žena se může jedenkrát za život zmýlit.
Jan Paroubek
Ondráček a jeho cesta vzhůru aneb od pendreku ke GIBS a…
Leden 1989 - rána sem, rána tam, už je ani nesčítám. Březen 2018 - já na Vás dohlédnu, to něco uvidíte.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 67
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1123x