Olympijská radost Radka Štěpánka
Dnes ráno, po cestě do zaměstnání autobusem MHD, jsem se v duchu zaobíral svými starostmi, když se mi náhle do mysli vloudil včerejší úžasný zážitek ze sledování Olympijský her. Znovu jsem viděl Radka Štěpánka, jeho fantastickou a nefalšovanou radost nad ziskem olympijské medaile, radost z úspěšné reprezentace naší země. V tom okamžiku jsem na všechny své starosti zapomněl a na tváři se mi objevil úsměv, jehož stopy na ní stále přetrvávají a ještě dlouho zůstanou.
„Nám to zní jako zlato! Máme sice bronz, ale cítíme se úplně zlatě,“ poskakoval Štěpánek radostí před novináři. „Je to úplně nejvýš v kariéře se salátovou mísou. Když je tam vlajka a lev, je to pro naši zemi a všechny lidi, je to nejkrásnější a nejhlubší emoce, které jdou zažít,“ řekl.
„Musím smeknout před Luckou, protože, co tady v posledních dnech přežila, pokaždé přišla na mix neskutečně pozitivně naladěná a plná sil. Vím, jak je to hrozně těžké, a proto před ní smekám,“ pochválil Štěpánek spoluhráčku. „S ním to jinak nejde, on je pořád naladěný, takže to bylo v pohodě,“ doplnila Hradecká.
A znovu Český dům v Riu slavil. Zejména Štěpánek si svou první medaili patřičně užíval, přítomné rozeskákal pokřikem "Kdo neskáče, není Čech". A slíbil: "Uvidíme se za čtyři roky v Tokiu!"
Úsměv jeho ani Lucii Hradeckou neopustil celý večer. Oba znovu zhlédli závěrečné momenty svého bronzového utkání. A opět tak viděli euforii, při níž Štěpánek poskakoval po kurtu a objímal svou spoluhráčku. „To mi bylo tak dvanáct let,“ řekl. „Ty obrázky jsou důkazem toho, že sny nejsou jen od toho, aby byly s námi, ale od toho, aby se plnily.“
Děkuji vám, pane Štěpánku. Děkuji vám za sebe i za všechny ostatní, kterým dáváte úžasný příklad píle, nadšení, pozitivní bojovnosti a samozřejmě v neposlední řadě vlastenectví. Děkuji vám za to, že díky vám je naše malá země zase o něco známější a že se dostala až do podvědomí lidí, kteří o té naší zemičce v životě neslyšeli. Děkuji vám, paní Hradecká, za váš lví podíl na této úžasné sportovní i společenské události. Přeji Vám zdraví a mnoho dalších tenisových a samozřejmě i životních úspěchů.
Jan Paroubek
Nejlepší přítel člověka?
Část 1. Pejsek jako vánoční dárek? No proč ne? Ale... „Milý Ježíšku, já si strašně moc a moc přeju dostat k Vánocům pejska".
Jan Paroubek
LGBT aneb kam jsme se to dostali
Za koho se považujete vy? Nebo bych se měl spíše zeptat, kam patříte vy? Nepřipadá vám to tak trochu mimo reálný život?
Jan Paroubek
Pohlavní nemoci a pohlavní úrazy. Co o nich víte?
Však já vím, o pohlavních nemocech víte mnoho, avšak vsadím se, že o pohlavních úrazech nevíte vůbec nic. Ba se dokonce mylně domníváte, že nic takového není, ale...
Jan Paroubek
Jak na tom budeme se ZDRAVÍM za deset let?
Upozorňuji, že tento blog se netýká koronaviru, i když... Zkuste si jej přečíst až do konce, prosím. Jsem zvědavý hlavně na negativní komentáře.
Jan Paroubek
Zdravá strava pro ty, kteří si rádi hrají
Jak jíst zdravě a navíc současně hravě aneb hrátky se zdravým jídlem, a to nejen se syrovou zeleninou.
Jan Paroubek
Poslanec Lubomír Volný
Poslanec Volný mi byl vždycky úplně volný. Nyní tomu tak už není.Již delší dobu je mi zcela u zadnice.
Jan Paroubek
Lehká báseň v těžké době, aneb své rodiče máme stále velmi rádi. Nezapomínáte na ně?
Stále mě pronásleduje pocit, že toho v současné době děláme pro své rodiče tak nějak málo. Nákupy? No to je přeci jasná věc. Pomoc s pejskem? Také jasná věc. Poskytnutí roušek? To bych ani neměl psát. Ale co dál? Jak je rozesmát?
Jan Paroubek
Pražákům není tu hej, ty nikde nenakoupěj, s rouškou na ústech sám na doktora Jana se ptám
Omlouvám se pánům Michaelu Kocábovi, Vilému Čokovi a dalším členům rockové kapely Pražský výběr. Pánové, bohužel se mi nepodařilo najít na Vás kontakt, abych Vás mohl požádat o svolení zveřejnění mé upravené verze.
Jan Paroubek
Lidové noviny do každé rodiny. Platí to ještě?
Vy, čtenáři tohoto výjimečného deníku odpověď znáte, ale co ti ostatní? Prozradíte jim pravdu? Lidové noviny jsou prezentovány jako „Noviny osobností. Noviny, jak mají být“ Je to tak právem?
Jan Paroubek
Nejstrašnější sen
Dnes jsem měl ten nejstrašnější sen, probudil jsem se svoboden. (Já vím, jsou i tací, kteří se něčeho takového nemohou dočkat, ale...)
Jan Paroubek
Nenadávejte na naše nemocnice
Stěžujete si, nebo dokonce nadáváte na naše nemocnice? Nedělejte to. Svou nespokojenost vztahujte vždy ke konkrétním lidem a ne k nemocnicím, kde ti lidé pracují.
Jan Paroubek
Občanská demokratická strana připravila novelu zákona o provozu na pozemních komunikacích
Aneb, jak mě, bývalého voliče Občanské demokratické strany, zase její předseda, pan Petr Fiala dostal
Jan Paroubek
Nejsem gay, jsem jenom natydlej
Aneb, jak se trochu zkomplikovala má cesta k lékaři a jak každý na stejnou situaci reaguje jinak - naštěstí
Jan Paroubek
Před více, než třemi lety jsem vám nabídl svou manželku – a stále nic
No dobrá, tak já si ji tedy nechám. Nyní hledám někoho, kdo by se ujal mě. Někoho, u koho bych mohl strávit minimálně osm hodin denně...
Jan Paroubek
Jak máme vychovávat děti, když nevíme, co mají mezi nohama. "Viďte, paní učitelko."
Někdo má pindíka, jiný ferdu či ferdíčka, další má zase frantíka, jeden chlapeček měl dokonce údíka. Jenom náš syn měl penis. A to byl neskutečný průšvih a trapný boj s paní učitelkou v mateřské školce.
Jan Paroubek
Tak tentokrát se to nezvrtlo ve Švýcarsku, ale ve Vyžlovce
Aneb všude platí: „všechno je jen o lidech“Proč lidé dělají to, co je nebaví? Proč, když je práce štve, dělají vše proto, aby naštvali i ostatní?Velmi volně navazuje na https://janparoubek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=676578
Jan Paroubek
Letní dovolená ve Švýcarsku? No proč ne. Část druhá aneb, jak se to nehezky zvrtlo.
Vše může být krásné a příjemné, ale jakmile narazíte na špatné lidi... Navazuje na http://janparoubek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=675850
Jan Paroubek
Letní dovolená ve Švýcarsku? No proč ne.
Od nás to byl tak trochu experiment, ale... Jestlipak si troufnete odhadnout, zda byla naše volba správná?
Jan Paroubek
Je vhodné přivítat první seznamovací návštěvu v pyžamu?
O tom, že žena má vždycky pravdu, aneb všechno je jednou poprvé. I má žena se může jedenkrát za život zmýlit.
Jan Paroubek
Ondráček a jeho cesta vzhůru aneb od pendreku ke GIBS a…
Leden 1989 - rána sem, rána tam, už je ani nesčítám. Březen 2018 - já na Vás dohlédnu, to něco uvidíte.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 67
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1123x