Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O tom, jak i já, který každému pomáhá, jsem potřeboval pomoc

2. 08. 2017 15:48:07
Aneb o nevšímavosti lidí a prazvláštním jednání Asistenční služby jedné nejmenované komerční pojišťovny.

Jednoho pátečního podvečerního dne jsme se chystali k odjezdu na jednu velmi důležitou rodinnou schůzku konanou mimo Prahu.
Tak, jako vždycky jsme měli více, než dostatečnou časovou rezervu, abychom si dokázali poradit i s eventuálním nepředvídatelnými okolnostmi.
Před půl sedmou jsme usedli do naší spolehlivé Fabie a já jsem pomalu vyjel z parkovacího místa. Ale... Auto se nějak nemohlo odlepit z místa. Jen jsem je tedy otočil na druhou stranu vozovky, abych mohl provést kontrolu pneumatik. Pravá přední byla prázdná. Sice nepříjemnost, ale žádná tragédie. Kolo přeci vyměnit umím a časová rezerva je dostatečně velká. Zapnul jsem výstražná světla, vyndal rezervu, zvedák a klíč na kola. A hurá na to. Avšak ouvej. Přesto, že jsme u kola dva chlapi, ne a ne šrouby povolit. Taháme, tlačíme, skáčeme na klíč. Ovšem všechny naše snahy jsou marné.

V 18:40 mi již tedy nezbývá nic jiného, než si vyžádat pomoc na Lince pomoci řidičům.

„Linka pomoci řidičům, u telefonu..., dobrý den.“
Operátor i já se nejdříve standardně představíme a já vylíčím svůj problém včetně adresy, kde právě stojíme.
„Povězte mi, u koho máte vozidlo pojištěné, já vás přepojím na Asistenční službu.“
Sdělím tedy svou pojišťovnu a jsem okamžitě přepojen.
„Dobrý den, u telefonu ..., jak Vám mohu pomoci?“
Představíme se s dalším operátorem a já opět vylíčím svůj problém včetně adresy. Nabídnu číslo pojistné smlouvy, ale operátorovi stačí spézetka. V obou případech je přepojení velmi rychlé a hovory probíhají stručně a věcně. Jsou mi stručně vysvětleny podmínky a i to pro mě nejdůležitější. „Standardní dojezdová doba je do 45 minut.“ Manželka obvolává rodinu a informuje je, že se trochu zdržíme.

Čekáme. Nejsme na frekventované silnici a je na nás odevšad velmi dobře vidět, ale i přesto dávám do dostatečné vzdálenosti od auta výstražný trojúhelník. Chvílemi stojíme, chvílemi se procházíme podél auta. Řidiči, kteří projíždějí ve svých vozech kolem, se na nás vždy podívají a jedou dál. Že by někdo zastavil a nabídl pomoc? Jo, to bych musel jet kolem já a to jaksi není zrovna možné. Jsme stále netrpělivější, 45 minut je již za námi.

19:40. Další telefon. Hovořím se stejný operátorem jako poprvé a jsem ujištěn, že automobil s pomocí je již téměř u nás. No sláva. Klídek, stále máme šanci. Přijedeme sice pozdě, ale přece. Ve skutečnosti minuty plynou, řidiči projíždějí kolem nás, trpělivost mě opouští...
Zastavuje u nás dodávka firmy Rohlík.cz, stahuje se okénko, za ním sympatická slečna. „Nepotřebujete pomoc, už jsem tudy projížděla a vy tu stále stojíte...“ Zdvořile jsem odmítl a i přes prekérnost situace jsem se usmíval. No vida, tak to není s těmi lidmi zase až tak špatné. Ale čas je neúprosný a po více než hodině toho začínám mít už dost.

V 19:56 již potřetí telefonuji. Zase jsem spojen se stejným operátorem. „Já jsem to, prosím vás, ale prověřil, tak už tam opravdu u vás dávno měl být.“ „No dobře, ale proč myslíte, že volám.“ „Je mi to jasné“. „Kdyby tady byl, tak bych vám nevolal.“ „Jak říkám, je to tedy divné, já jsem volal přímo jeho dispečera, ten mi říkal, že jo, že je všechno v pořádku, že by u vás měl být každou chvíli. Ještě jednou je provolám a požádám řidiče, aby vám zavolal.„

Po několika minutách mi řidič skutečně volá. Je prý ve Strašnicích a vykládá vozidlo. Co na to říct? Posílám syna domů a manželka volá ostatním, že nepřijedeme. Stále čeká se mnou.

Ve 20:10, tedy již počtvrté volám o pomoc. Hovor přijímá operátorka, která za toho „mého“ převzala službu. Vysvětluji, stěžuji si, omlouvám se, věda, že ona za nic nemůže.

Manželka to vzdává a odchází domů.

Ve 20:37 přijíždí automobil Asistenční služby. Ostatní členové rodiny najeli desítky, někteří i stovky kilometrů a marně na nás téměř dvě hodiny čekali. Vše se bude opakovat.

Tedy vše, doufám, že ne s pomocí Asistenční služby.

Související články si můžete přečíst zde:
http://janparoubek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=606703
http://janparoubek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=612182

Autor: Jan Paroubek | středa 2.8.2017 15:48 | karma článku: 13.62 | přečteno: 651x

Další články blogera

Jan Paroubek

Jaký osud čeká nemuslimské země se stále nekončícím přílivem imigrantů?

Upřímný rozhovor na známé a třaskavé téma: „Přijímání imigrantů ano, či ne?“ Tentokrát odpovídám já.

13.9.2017 v 18:20 | Karma článku: 36.53 | Přečteno: 1727 | Diskuse

Jan Paroubek

Vážené paní z „Muslimova“, kde si myslíte, že jste?

Aneb komu se mu to nelíbí, ať vypadne. A sakra, jen aby se to brzy netýkalo spíše nás. Ale – co když šlo jen o velmi dobrý marketingový tah Aquapalace v Čestlicích naopak přilákat více zvědavých lidí?

12.7.2017 v 17:08 | Karma článku: 42.88 | Přečteno: 2867 | Diskuse

Jan Paroubek

Negativní zkušenosti s některými zaměstnanci Záchranné služby a Záchytné stanice v Praze.

ZKUŠENOST DRUHÁ - aneb kde skončily mé snahy pomoci lidem, kteří potřebovali okamžitou pomoc zdravotnických profesionálů. Totálně v ...

3.7.2017 v 15:44 | Karma článku: 20.01 | Přečteno: 2536 |

Další články z rubriky Ostatní

David Gruber

Evropský den jazyků – jak jsme na tom s cizími jazyky?

Před chvílí jsem absolvoval své povídání na téma cizích jazyků naživo v pořadu Českého rozhlasu Radiofórum. Rozumím tomu, že hostů pořadů je hodně a že jeden každý má prostor pouze v řádu desítek sekund. Nicméně...

26.9.2017 v 13:41 | Karma článku: 4.00 | Přečteno: 103 | Diskuse

Libuse Palkova

Rodinné propletence

Když už jsme v naší soutěžio hledání synonym zmínili tchýni a jiné členy rodiny, mohli bychom se podívat na to, jak často se v literárních titulech objevují různí rodinní příslušníci a jak se v nich reflektují rodinné vztahy.

26.9.2017 v 12:30 | Karma článku: 6.50 | Přečteno: 201 | Diskuse

David Dvořák

K dokonání už jen chybí zahájit tisk Modrého a Žlutého práva.

Komunisti měli pro zjevování té správné a jediné nezpochybnitelné pravdy noviny „Rudé Právo“. EU fanatici a sluníčkáři by mohli v klidu zahájit tisk „Modrého Práva“, resp. „Žlutého Práva".

26.9.2017 v 12:12 | Karma článku: 25.63 | Přečteno: 438 | Diskuse

Martin Schwarz

Křesťanem kvůli muslimům

,Jsem ateista, ale když na to přijde, přidám se na stranu křesťanů a budu bránit naše tradice a hodnoty.'

26.9.2017 v 10:17 | Karma článku: 10.45 | Přečteno: 584 | Diskuse

Iva Apanasenková

Po strništi bos s Třískou v srdci

Málokdo pohne s lidmi tak jako včera Jan Tříska. Někdy jsou slova málo. Nebo příliš moc. Někdy jsou zbytečná. A nejhorší je zbytečná smrt.....

26.9.2017 v 10:07 | Karma článku: 11.78 | Přečteno: 278 | Diskuse
Počet článků 46 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1084

Klapky dolů z očí. Nebuďme nevšímaví k dění kolem nás. Zapojme se, ať je svět lepší. Potřebuje to.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.